logo Facebook
i slova jsou činy

O vývoji střetu zájmů v Radě ČTK

03. září 2018 13:00 / autor: Pavel Foltán

Zákony, upravující od počátku vzniku duálního systému tzv. elektronická média (tj. zákon o ČT, zákon o ČRo, i zákon o rozhlasovém a televizním vysílání) byly během devadesátých let změněny, a to u každého v řádu desítek různých novel. A trend jejich častých novelizací poté pokračoval i v následujících patnácti letech (prakticky až donedávna). Co se však ani za těch bezmála 30 let nezměnilo, to je právní úprava tzv. printů, neboli novin, a vymezení právního rámce jejich infrastruktury, včetně tzv. tiskového zákona a také zákona o ČTK – to vše zůstalo po těch 30 let zcela beze změn. Takže zde je ono původní systémové nastavení (vč. toho právního) dnes už tak trochu archaické a praxí již překonané.

V oblasti tzv. printů došlo na dlouho dopředu k zakonzervování legislativního vývoje. Také v důsledku toho je zde faktická i právní disproporce formou nerovnosti a nevyváženosti např. mezi lineárními a nelineárními technologiemi v oblasti šíření mediálního obsahu, atd.

K historii střetu zájmů v mediálních radách, včetně Rady ČTK

V tom směru neopomenutelná je historie střetů zájmů i v Radě ČTK za celou uvedenou dobu její existence. Pro srovnání s dneškem několik zajímavých případů střetu zájmů v Radě ČTK i v analogii se střety v ostatních mediálních radách:

Svého času byl členem Rady ČTK i tehdy služebně aktivní poslanec Parlamentu ČR, co byl tou dobou zároveň činný i ve sněmovních sekcích, zabývajících se mediálními agendami PSP, jako byla např. tehdejší SKPSP (Stálá komise pro sdělovací prostředky), apod. – to byl vzor střetu zájmů – avšak tehdy to nikomu nevadilo a nikdo to neřešil. Tím byl vytvořen právní precedenční základ značné síly. A takový fakt nelze přehlédnout a nezohlednit. (Nota bene, když obsah zákona o ČTK byl tehdy zcela totožný s tím, co platí dodnes).

Dalším ze silných precedentů byl případ probíraný cca. v období 2. pololetí roku 2003 a 1. pololetí roku 2004, a tehdy šlo o střet zájmů jedné osoby v tzv. „velké radě“ (čili v RRTV), přičemž tento střet u této osoby měl více rovin. Jednak šlo o to, že také zrovna tou dobou (i nadále) ČT realizovala této osobě řadu jejích scénářů v rámci prvovýroby ČT (tj. natáčení a vysílání pořadů, a z toho poté plynoucích výplat honorářů, vč. „tantiém“ a byl tu souběžně i další střet zájmů, protože právě tou dobou byl jeden ze synů té osoby v pozici dost vysokého manažera v ČT a současně i druhý syn dotčené osoby tou dobou byl v pozici dost vysokého manažera v ČRo (tj. situace, jaká se před tím, ani potom nevyskytla). Takže to pochopitelně vyvolalo celou řadu otázek. Načež do této věci vstoupil tehdejší ministr kultury (z tehdejší Špidlovy vlády), a oficiálně sdělil, že zde v případě té dotčené osoby a obou jejích synů (coby těchto osob blízkých podle zákona) o žádný střet zájmů nejde. A tím vytvořil další silný a neopomenutelný precedens.

Ze shora uvedených (a prokazatelně reálných) skutečností tedy zcela nepochybně vyplývá, že i zde na zmíněných základech byla zavedena shora popsaná precedenční praxe výjimek z té zákonné konstrukce střetu zájmů, a že tato precedenční praxe dotčených výjimek se během předchozích 30 let už ustálila. Takže takto dlouhodobě ustálená precedenční praxe zde už do té míry celoplošně změkčila případný rozměr „sankční“ aplikace té zákonné konstrukce střetu zájmů. Zkušení praktičtí právníci znají pojem ustálená praxe např. z činnosti soudů.

Některé související právní aspekty

Z právního pohledu jsou tu ještě další neopomenutelné aspekty, jejichž existence podmiňuje i jejich zohlednění. Jde tu např. o další právní instituty, jako jsou tzv. přílišná tvrdost zákona, právní fikce (negativní), právní formalismus, právní šikana, presumpce viny, atd.

Tvrdost zákona může být také zčásti, či zcela bezdůvodná, neopodstatněná, nepřiměřená, atd., což ad hoc (tj. případ od případu) závisí i na okolnostech, účelovosti, záměru, apod. způsobu aplikace zákona v tom kterém dotčeném případě. Bezdůvodná, neopodstatněná, nepřiměřená, účelová, apod. aplikace by pak mohla způsobit i stav právní šikany, kterou ale náš právní řád z principu zapovídá (pak by tedy mohlo dojít i ke kolizi právních principů v aplikaci zákonů).

Definice právní šikany (právního šikanování) ze zásady nepřipouští např. takové praktiky, kdy jde o výkon práva nějakého subjektu, jehož účelem je poškození jiného subjektu (ať už jde o způsobení škody, majetkovou, či nemajetkovou újmu, omezení práv a oprávněných zájmů, či nátlak, navození pocitu nebo stavu nejistoty, nevýhody, nouze, činění příkoří, kladení nástrah a překážek, apod.) – čili kdy jde vlastně o zneužití práva, ať už formální, anebo faktické. Sem spadá např. i tzv. zneužití postavení silnějšího subjektu, které nedávno definoval NOZ, jakožto nepřípustné a právně postižitelné. Aplikace právní šikany zakládá právo na náhradu škody. Při zohlednění daných faktorů nelze vyloučit ani situace, kdy by k právní šikaně mohlo dojít také cestou neopodstatněnosti, nepřiměřenosti, účelovosti, či bezdůvodné aplikace trendu právního formalismu. Z obecných právních principů a zásad je i v tom směru vždy nutné zohlednit také příčinné souvislosti, možnosti realizace, závažnost, nebezpečnost, apod. faktory event. střetu zájmů, včetně toho, je-li v daném případě výkon střetu zájmů v praxi vůbec možný, a zda tedy mohou nastat nějaké jeho následné účinky – či zda by šlo jen o teoretickou fikci střetu zájmů, tj. zde o fikci negativní. Pokud by avizovaný střet zájmů byl např. reálně nepravděpodobný, a v praxi téměř vyloučený, nebo když by jeho okolnosti zjevně nemohly ohrozit veřejný zájem, anebo kdyby okolnosti a důsledky (teoreticky sice možného, ale v praxi nikoli nebezpečného) střetu zájmů byly marginální, či bagatelní, pak by i zde byla na řadě analogie s tzv. nemožným plněním, přičemž např. závazek k nemožnému plnění je neplatným právním úkonem. Čili ani z event. potenciálu negativní fikce nelze předem vyvozovat právní důsledky (tj. před tím, než by fiktivní situace nastala), protože pak by šlo v podstatě jen o variaci na tzv. presumpci viny.

V případě nezohlednění uvedených parametrů a byrokratického použití právního formalismu by se pak nepochybně mohlo jednat o některou ze shora popsaných forem právní šikany, atd.

Zhruba tak před třemi lety se vyskytly asi tři aféry kolem údajných střetů zájmů v mediálních radách, z toho jedna aféra se týkala někoho z RRTV a dvě mířily na dva členy Rady ČRo, ale ani v jednom z těch případů to neskončilo odstoupením, anebo odvoláním dotčených členů.

Důsledek případného prolomení dosavadní reality zmíněné dlouhodobě ustálené praxe, kdy byly zavedené precedenty dlouhodobě bez problémů akceptovány, by pak také případně mohl navodit i stav právní nerovnosti, (a to i ve smyslu přísl. ust. Listiny základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky), což by poté mohlo evokovat i celou řadu dalších problémů. A taková právní nerovnost by mohla generovat i další kolize. Takže se lze domnívat, že je čas na změnu zastaralého zákona o ČTK za účelem jeho aktualizace.

Autor (nezávislý mediální analytik a mediální právník), bývalý místopředseda RRTV, nyní je členem Rady ČTK.