logo Facebook
i slova jsou činy

Martin Komárek: MILOŠ ZEMAN NOVINÁŘE NENÁVIDÍ OD ROKU 1996 KVŮLI ČLÁNKU V LIDOVÝCH NOVINÁCH

29. října 2018 13:00 / autor: Jan Mrzena

Politici novináře potřebují, ale současně z nich mají strach. V aktuální Poslanecké sněmovně je jen málo lidí, kteří rozumí médiím trochu víc než průměrný fanoušek fotbalu. Možná proto neexistuje v programovém prohlášení vlády k mediální politice cokoliv hmatatelného, možná proto hlasující většina není schopna vygenerovat víc než jednotlivé kritické výkřiky bez hlubších znalostí problému. Martin Komárek (ANO) byl v minulém období předsedou volebního výboru Poslanecké sněmovny. Dnes už opět novinář a spisovatel v rozhovoru pro Česká média popsal, jak se změnily poměry v nominování kandidátů do RRTV. „Tady to nominují kluby. Já jsem se snažil, aby klub Hnutí ANO nominovalo lidi, kteří věci rozumí, kteří mají mediální zkušenost a kteří jsou nestranní a nezaujatí,“ vysvětlil Martin Komárek a vrátil se k nominaci a odstoupení Petra Štěpánka. „Ta situace je trošku legrační, protože klub ho nejdříve podpořil, jako by nevěděl, kdo to je, a pak, když se to dozvěděl, tak ho nepodpořil. Moc tomu nerozumím, to vypadá, jako by ten klub tak trochu nebyl svéprávný. Ta nominace může být do jisté míry politická hra, nějaký pokusný balónek. Petr Štěpánek, co chce vyhodit Kavčí hory do povětří (byť jen obrazně – myslím, že si neumí udělat ty chemické bomby), rozhodně vystraší a zděsí pražskou kavárnu. Takže možná to byl jakýsi test, jaká bude reakce.“

„Novináři a politici se navzájem sebe bojí a nerozumí si. Já jsem to nedokázal vysvětlit ani svému tátovi, ani kolegům z klubu ANO, že novináři nejsou placeni jejich nepřáteli, aby o nich zveřejňovali špínu. Svým kolegům novinářům jsem zase nedokázal vysvětlit (a je to asi moje chyba, ale já to ještě dokážu), že ne všichni politici jsou totální zm…i (jak by řekl pan prezident), kteří se snaží jenom obohatit, krást a dělat ničemnost,“ popsal vlastní zkušenosti Martin Komárek. „Mezi politiky a novináři je nepřekročitelný příkop. Tady je nekomunikace, tady se střílí, ale většinou nad hlavy druhé strany. Cestu z toho ukáže, až transformace tradičních médií. I ta klasická parlamentní demokracie, jak jsme ji přebrali z Anglie a Francie raného novověku, už takhle fungovat nebude. A jinak budou fungovat i média.“

Nezhrubla politika vůči novinářům přespříliš? V posledním roce jsme registrovali spoustu verbálních útoků na novináře. „Byl jsem celou dobu novinářem v přední řadě bojovníků proti politikům. Pamatuju si Mirka Topolánka. Ten mluvil úplně stejně vulgárně (nebudu ta slova opakovat), jako Miloš Zeman,“ připomněl Martin Komárek, „Miloš Zeman, když byl ve vyhnanství na Vysočině, napsal knížku, kde novináře šíleným způsobem stírá. O mě tam napsal nejhůř, protože já jsem ho taky hodně kritizoval. Neřekl bych, že to zhrublo, je to pořád stejné.“ Martin Komárek se pokusil vysvětlit vnitřní motivaci prezidenta, „Miloš Zeman se v tom vyloženě vyžívá. Je strašně rád, když ty novináře vyprovokuje. On je nenávidí od roku 1996, kdy Lidové noviny napsaly, že on způsobil pokus o sebevraždu svého syna. Má s tím synem problematický vztah a jeho to tehdy strašlivým způsobem zasáhlo. Vytvořil si vůči novinářům strašlivý komplex a chce je ničit. Takhle jel po Sobotkovi a toho zničil. Všechny novináře zničit nemůže, tak je aspoň provokuje. Jeho to strašně baví.“ Nemá často Miloš Zeman tendenci média „pouze“ zabavit a tím i přikrýt něco (pro něho) důležitějšího? „Určitě. Miloš Zeman je už do jisté míry senior a strašně zkušený politik. Ví, jak se dělají clony, jak se dělají mediální vlny. Když mu novináři na něco naskočí, tak ona ta mediální vlna jede a zakryje, co se dělá tamhle za bukem, tamhle v Rusku nebo někde jinde.“

Nedávno školský výbor v Poslanecké sněmovně, z iniciativy vlastního předsedy, přijal usnesení, ve kterém kritizuje odvysílání jedné reportáže ve Zprávičkách na Déčku České televize a vyzývá sněmovnu, aby se „hrubým odchýlením od poslání České televize“ zabývala. „Já si myslím, že to je, slušně řečeno, zhovadilost. V našem systému, který patrně Václav Klaus mladší nechápe (ve školství je výborný, ale tohle nechápe), je mezi politiky a média vložena velká rada (Rada pro rozhlasové a televizní vysílání), která má dbát na to, aby zpravodajství bylo objektivní a vyvážené, tak jak je to v zákoně,“ řekl Martin Komárek. „Pak tu jsou ještě malé rady, rozhlasová a televizní, které můžou kontrolovat hospodaření (do jisté míry) a také vyváženost těch médií. Parlament s tím nemá co dělat. Je to klasický koncept, kdy politici neřídí veřejnoprávní vysílání. To není státní vysílání, to je veřejnoprávní autonomní vysílání a v tom je právě jeho síla. Není závislé na politicích. „

V rozhovoru došlo i na další témata. Zásadním nedostatkem v České republice je mediální vzdělávání. I podle zahraničních porovnávacích studií jde o problém, který má dopady do společnosti. Mediální vzdělávání se dnes týká hned několika ministerstev. Jsou schopny pracovat – spolupracovat na systému? Jsou k něčemu tzv. mezirezortní komise?

Celý rozhovor Jana Mrzeny s novinářem, publicistou a spisovatelem Martinem Komárkem zde!