logo Facebook
i slova jsou činy

Klára Samková: Obrátila jsem se na ředitele Českého rozhlasu dopisem

11. února 2019 05:00 / autor: Jan Mrzena

Klára Samková před dvěma týdny zveřejnila soudní dohru z minulých voleb do Evropského parlamentu. Tehdy měla být na čele kandidátky Okamurova Úsvitu, kvůli mediálnímu tlaku však odstoupil. "Reportáž Janka Kroupy vyšla 6. května, takže 14 dnů před volbami a marně jsem vysvětlovala, že té situaci je třeba čelit čelem a neustupovat tomu nátlaku,“ vzpomínala v rozhovoru pro Česká média advokátka, „dneska by se řeklo – jasně, je to kampaň, je to účelovka.“ Celý rozhovor zde:

http://www.ceskamedia.cz/video/139255/klara-a-samkova-byla-to-prvni-ucelova-dehonestujici-kampan-na-politicke-scene

Pokusila se o komunikaci s rozhlasem, ale žádnou odpověď nedostala. "Protože v dané věci se nejedná jen o trestní záležitost, ale také o moji osobní záležitost, kdy jsem byla Českým rozhlasem těžce poškozena, obrátila jsem se na ředitele Českého rozhlasu dopisem," sdělila Klára Samková.  Vzhledem k závažnosti celého případu, sledujeme další vývoj celé kauzy. Podala trestní oznámení  na Janka Kroupu, Jana Pokorného a Český rozhlas pro maření a manipulaci s volbami k Vrchní státní zástupkyni v Praze Lence Bradáčové.

Nutno podotknout, že celý případ má mnoho vrstev a může ve svém důsledku vyvolat i potřebu zpřesnění mediální legislativy. Jako podružný lze vnímat fakt, že Klára Samková v těchto dnech oficiálně oznámí kandidaturu do Evropského parlamentu.

Advokátka poslala dopis na vědomí Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, Radě Českého rozhlasu, Stále komisi pro sdělovací prostředky Senátu, Podvýboru pro svobodu slova a média Poslanecké sněmovny a volební komisi s žádostmi, aby se případem také zabývaly.

Na dotaz Českých médií reagoval ředitel komunikace Českého rozhlasu Jiří Hošna: "Můžu potvrdit, že ČRo obdržel 5. února 2019 od Kláry A. Samkové žádost o omluvu a poskytnutí zadostiučinění, která se týká Českého rozhlasu a osobně zaměstnanců ČRo pana Kroupy a Pokorného. ČRo se v současné chvíli domnívá, že nárok paní Samkové není oprávněný a zvažuje další aspekty jejího dopisu. Český rozhlas paní Samkové odpoví ve lhůtě, kterou ve svém přípisu stanovila."

Plné znění dopisu Kláry Samkové generálnímu řediteli René Zavoralovi:

"věc: žádost o omluvu a poskytnutí zadostiučinění za protiprávní jednání Českého rozhlasu a jeho zaměstnanců Jana „Janka“ Kroupy a Jana Pokorného

Vážený pane řediteli,

dne 6. května 2014 uveřejnil Český rozhlas na svých webových stránkách článek „Známá advokátka Samková se mohla dopustit podvodu. Radiožurnál získal dokumenty .“ Souběžně s tímto článkem Český rozhlas začal vysílat masivní upoutávky na tuto „přelomovou reportáž“ na dané téma a následně ji skutečně odvysílal.

Na základě tohoto mediálního nátlaku, učiněného Českým rozhlasem, jeho pracovníkem – reportérem Janem „Jankem“ Kroupou a jeho nadřízeným Janem Pokorným, jsem byla stažena z 1. místa kandidátky do Evropského parlamentu hnutí Úsvit Tomia Okamury. Protože dle veřejných průzkumů mělo hnutí Úsvit minimálně jedno místo v EP jisté a bojovalo se i o druhé křeslo, přišla jsem na základě tak zvané reportáže Českého rozhlasu o jisté místo europoslance. Následně Úsvit T. Okamury nezískal ani jeden mandát, to vše následkem kampaně veřejnoprávního Českého rozhlasu. Žádná ze skutečností, ze které mne reportáž J. Kroupy vinila, nebyla nikdy prokázána. Dokonce již v době reportáže údajně postižený subjekt potvrdil, že mu žádná škoda nevznikla. Nikdy vůči mně nebylo podáno jakékoliv trestní oznámení, natož abych byla jakkoliv vyšetřována. Proto mohu konstatovat, že Český rozhlas prostřednictvím své „reportáže“ protiprávně ovlivnil volby do Evropského parlamentu v roce 2014.

Materiály, které pan J. Kroupa použil ve své „reportáži“, získal od mé bývalé asistentky Jaroslavy Machové, která je bezectně, v rozporu se svými zákonnými povinnostmi, z mojí kanceláře ukradla (a podle toho, co vím, i zfalšovala, což ovšem nikdy nebylo prokazováno). Tato skutečnost, totiž, že zaměstnanci advokátních kanceláří jsou vázáni mlčenlivostí, a tudíž dané materiály jsou získány trestným činem, musela být s ohledem na jeho předchozí zkušenosti panu J. Kroupovi, jakož i jeho nadřízenému J. Pokornému, známa. Přesto se tito dlouholetí novináři a čelní pracovníci veřejnoprávního Českého rozhlasu neštítili tyto materiály, získané na základě trestných činů třetí osoby, použít. Jen na okraj se ptám: nyní použili materiály získané trestnou činností třetích osob: kdy přijdou s v l a s t n í trestnou činností, aby získali podklady pro své „reportáže“?
Zaregistrovali vůbec, že existuje něco jako „Kodex Českého rozhlasu“, zejména pak čl. 6.2.? Je zcela zřejmé, že oba pánové spoléhali na to, že kasta novinářů je fakticky nepostižitelná, protože se mohou spolehnout na ústavně zaručenou „ochranu informačních zdrojů“. Evidentně je nenapadlo, že by mohlo dojít k prokázání trestné činnosti osoby, od které materiály získali, zvláště, když oni sami i Český rozhlas k výzvám mým i výzvám soudu odmítl spolupracovat a neposkytl originál nahrávky reportáže s rozhovorem s pachatelkou krádeže. Lze tedy konstatovat, že Český rozhlas, J. Kroupa a J. Pokorný po celou dobu bránili ve vyšetřování trestné činnosti, a to pod záminkou „ochrany informačního zdroje“.

Přes tento přístup, který dle mého názoru dalece překračuje pravomoci Českého rozhlasu a jeho pracovníků, došlo zásluhou práce PČR a soudu k odhalení trestné činnosti Bc. Jaroslavy Machové a ta byla usvědčena z přečinu neoprávněného nakládání s osobními údaji dle § 180 odst. 2,3 písm. b) TZ a neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací dle § 230 odst. 2 písm. a) TZ. K odsouzení došlo rozsudkem OS Praha 2 sp. zn. 2 T 165/2016-1481 ze dne 29. 5. 2018 , který byl zcela potvrzen Usnesením Městského soudu v Praze sp. zn. 5 To 335/2018 ze dne 13. 11. 2018 , kdy k témuž datu obě rozhodnutí nabyli právní moci.

Osobně jsem přesvědčená o tom, že i Český rozhlas a oba pánové se dopustili obdobných trestných činů jako moje bývalá asistentka, ovšem navíc ještě se dopustili trestného činu dle ust. § 351 TZ, „Maření přípravy a průběhu voleb“. Z výslechu bývalých poslanců hnutí Úsvit K. Fiedlera a P. Adama, které byly provedeny dne 10. 10. 2017 přitom vysvitlo, že o tom, že Jaroslava Machová věděla o chystaném mediálním útoku na mne, a to již předem a minimálně v řádu týdnů před odvysílanou reportáží o tomto informovala poslance Petra Adama, čímž se chtěla zapsat do jeho přízně. Je maximálně pravděpodobné, že již i v té době měl J. Kroupa, reportér Českého rozhlasu, v ruce dokumenty, které následně použil. Ve své výpovědi, učiněné před soudem dne 25. 7. 2017 uvedl, že „si není vědom toho, že by mne nějak poškodil“. Což s ohledem na průběh celé událostí vyznívá tak nevěrohodně, že je možno snad považovat za přímé odpírání svědectví. Obdobně alibisticky vyznívá i výpověď Jana Pokorného, který vypovídal dne 10. 10. 2017. Tím, že se pánové Jan Kroupa a Jan Pokorný rozhodli – bez ohledu na svou tehdejší nutně existující faktickou jistotu, že se jedná o materiály získané trestným činem, avšak spoléhajíce na neprokazatelnost této skutečnosti – odvysílat tuto reportáž, fakticky tak umožnili Jaroslavě Machové dokonat trestný čin. Dle mého názoru se tak stal Český rozhlas i oni dva jednak spolupachateli trestného činu neoprávněného nakládání s osobními údaji, za který byla J. Machová odsouzena, jednak pachateli tr. činu nadržování dle ust. § 366 TZ.

Trestní aspekty výše popsaného jednání J. Kroupy, J. Pokorného a Českého rozhlasu budou řešeny v rámci vyřízení mého trestního oznámení, které jsem podala dne 22. 1. 2019 a ke kterému se zajisté všichni podezřelí budou moci vyjádřit.

Nyní se však dostávám k občansko-právním aspektům celé věci.
Abych danou záležitost ještě jednou shrnula:

Český rozhlas je veřejnosprávní instituce, jejímž úkolem je dle příslušných zákonů dbát na vyváženost a objektivitu svých programů, neboť jejím primárním zájmem není vytváření zisku tak, jak tomu je u soukromých vlastníků médií, ale i formovat obyvatelstvo pravdivě o událostech doma i ve světě. Skutečným účelem takového vysílání je vytváření toho, čemu se v právu říká veřejný statek, totiž určitá kategorie, která směřuje vůči všem a vytváří ve společnosti novou kvalitu. Zde dochází k poskytování informací občanům tak, že tito mohou na jejich základě objektivně rozhodovat, lépe chápat věci veřejné i svou úlohu ve veřejném životě státu a tím se i lépe účastnit na spolurozhodování o věcech veřejných. Uvedenou reportáží J. Kroupa a J. Pokorný zcela popřeli ideový základ – a tím vlastně i oprávněnost existence – Českého rozhlasu. Výsledkem jejich činnosti byla manipulace politiky i občany a následně i politická změna situace v zemi, ke které došlo, znovu je nutno zdůraznit, nedemokratickými a neústavními prostředky.

Kromě obecného negativního dopadu činnosti Českého rozhlasu ve výše uvedené věci na celou společnost má činnost jeho dvou zaměstnanců negativní dopad i na moji osobu tak, jak to výslovně zakazuje ust. § 81 a násl. Občanského zákoníku. Je evidentní, že zmíněný čin dosud nevídaným způsobem zasáhl do mých osobnostních práv, do mé vážnosti, mého soukromého i veřejného života, pošpinila moji profesní pověst a v neposlední řadě i pověst advokacie obecně.

Co se týká újmy, která byla mně osobně způsobena, dovolím si citovat odůvodnění Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2018. kterým bylo potvrzeno odsouzení J. Machové:

„32. Jestliže je z advokátní kanceláře stávající či bývalou pracovnicí advokátní kanceláře zkopírována a vynesena obchodní dokumentace chráněná mlčenlivostí, nota bene za účelem mediálního zneuctění veřejně známé advokátky, k čemuž pak skutečně také dojde formou této neloajální pracovnicí vyvolané reportáže, v níž se tvrdí vážné podezření z podvodného jednání advokátky vůči velké bance, pak jde o zjevné naplnění obou skutkových podstat (zde s ohledem na tr. čin J. Machové se jedná o přečiny dle § 180 odst. 2,3 písm. b) TZ – neoprávněné nakládání s osobními údaji a § 230 odst. 2 písm. a) TZ – neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací) par excellence. Obecně vzato, pokud je jakýkoli advokát ve veřejnoprávní rozhlasové stanici v reportáži známého investigativního reportéra – s poukazy na přesvědčivou listinnou dokumentaci a sdělení nejmenovaného spolupracovníka advokáta – veřejně označen za možného pachatele velkého podvodu vůči bance, který spáchal v rámci výkonu své advokátní profese, pak jde o vážnou újmu mimořádné intenzity, zajisté těžce advokáta zasahující jak v profesní, tak i v osobní a osobnostní sféře, těžce poškozující ve sféře morální pověsti a kredibility, o čemž nemůže být sebemenších pochyb. Pokud pachatelka zároveň sledovala zmaření kandidatury poškozené do voleb na předním místě kandidátky parlamentní strany, jak k tomu aktivním jednáním obžalované s poslancem dotčené strany také vskutku došlo, jde o vážnou újmu poškozené advokátky i ve sféře politické činnosti, jíž se poškozená již v minulosti notoricky věnovala a zřejmě opět zamýšlela věnovat.

Trestní soud se pochopitelně zabýval pouze trestními aspekty věci, avšak ve svém odůvodnění přesně popsal hodnocení soudu ohledně míry zásahu do mých osobnostních práv, kterou charakterizuje jako:
- vážná újma mimořádné intenzity
- těžce zasahující v profesní, osobní i osobnostní sféře
- těžce poškozující ve sféře morální pověsti a kredibility
- vážná újma ve sféře politické činnosti
O ČEMŽ NEMŮŽE BÝT SEBEMENŠÍCH POCHYB.

Proto si Vás dovoluji požádat, abyste dříve, než se právní oddělení Českého rozhlasu pustí do hledání právních kliček, jak z této situace vyklouznout, raději objektivně zvážil, jaká je pravděpodobnost, že občanskoprávní soud bude situaci hodnotit jinak než soud trestní....

Znovu připomínám: celou tuto moji újmu sice „nastartovala“ odsouzená J. Machová, ale byla realizována výlučně díky veřejnoprávnímu Českému rozhlasu. Bez zneužití ukradených materiálů Českým rozhlasem a jeho zaměstnanci J. Kroupou a J. Pokorným, mohlo dojít k mému poškození asi tak z 1 % v poměru k objemu, který byl realizován prostřednictvím Českého rozhlasu.

Za této situace se cítím být oprávněna požadovat po Českém rozhlasu, po Janu Kroupovi a Janu Pokorném omluvu a satisfakci. Žádost o jejich naplnění je vlastním obsahem tohoto mého přípisu.

Odkazuji na ust. § 2, zejména odst. 2), písm. a) a b) zák. č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlase, v aktuálním znění, které zní:

§ 2
(1) Český rozhlas poskytuje službu veřejnosti tvorbou a šířením rozhlasových programů, popřípadě dalšího multimediálního obsahu a doplňkových služeb na celém území České republiky a do zahraničí (dále jen "veřejná služba v oblasti rozhlasového vysílání").
(2) Hlavními úkoly veřejné služby v oblasti rozhlasového vysílání jsou zejména
a) poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů,
b) přispívání k právnímu vědomí obyvatel České republiky,

Ve smyslu zákona a pro jeho naplnění proto žádám, aby minimálně ve stejném rozsahu, v jakém byla odvysílána „reportáž“ Janka Kroupy a upoutávky na ni, tedy 4 po sobě jdoucí dny, vždy 1x denně, každý den v jiném vysílacím čase, a to po zprávách v 8:00 hod., po zprávách ve 12:00 hod., po zprávách 16:00 hod., a po zprávách 18:00 hod., Český rozhlas oznámil, že v květnu 2014, bezprostředně před volbami do Europarlamentu, odvysílal Český rozhlas reportáž svého zaměstnance Janka Kroupy, schválenou jeho nadřízeným, ředitelem Radiožurnálu, Janem Pokorným, o Kláře Samkové, tehdejší lídryni kandidátky hnutí Úsvit do Evropského parlamentu, ve kterých ji obvinil ze závažných neetických či dokonce trestných činů. Tyto činy K. Samkové nebyly nikdy prokázány, navíc vyšlo najevo, že materiály získal Český rozhlas od třetí osoby, která se jich zmocnila trestným činem. Žádám, nechť Český rozhlas vysloví lítost nad jednáním svých zaměstnanců a jejich i svým jménem se mi omluví.

Konkrétní text tohoto prohlášení, pane řediteli, nechávám zcela v působnosti Českého rozhlasu coby instituce, pracující jak s informacemi, tak se slovem. Jen si dovolím upozornit, že bych považovala za krajně nevhodné, ba za pokus o obejití závazku Českého rozhlasu, kdyby se v takto formulované omluvě vyskytly opět další podrobnosti z původní reportáže, včetně názvů třetích stran.
Své představy o obsahu jsem, domnívám se, vylíčila jasně a doufám, že nebudu nucena jej přeformulovávat v přesně znějící žalobní petit. Považujte toto nelpění na mnou předpisovaných přesných formulacích za můj vstřícný krok k Českému rozhlasu.

Toto oznámení pak coby text s nadpisem „Omluva Českého rozhlasu Kláře Samkové“ nechť je trvale umístěn na webových stránkách Českého rozhlasu tak, jak tam konec konců „visí“ i původní „reportáž“ z května 2014. Zdvořile žádám o hypertextové provázání těchto dvou zdrojů.

Co se týká výše náhrady za nemajetkovou újmu, která mi bezpochyby vznikla, ponechám Vašim právníkům, aby část své pracovní doby strávili vyhledáním příslušné již zcela konsolidované judikatury, vztahující se k této problematice a děsili se navzájem představou, jaké nároky bych mohla reálně vznést.

Já sama žádám o následující:
V tuto chvíli, pro smírné vyřízení celé záležitosti se za svou osobu vzdávám jakékoliv finanční náhrady za újmu jak nehmotnou, tak i finanční. Žádám však, aby pánové Kroupa a Pokorný přispěli ze svých soukromých prostředků, a to každý darem ve výši 50.000, - Kč, Domovu pro seniory v Jindřichově Hradci, Otín 103, PSČ 377 01. Tento domov jsem vybrala proto, že jsem se letos zúčastnila chvályhodného projektu Českého rozhlasu „Ježíškova vnoučata“ a na tomto základě jsem zjistila, že uvedené zařízení podporu potřebuje. Dodávám, že z veřejných zdrojů je známo, u obou jmenovaných mnou navrhovaná částka je menší než měsíční plat každého z nich, takže ji není možné považovat za nepřiměřenou.

Podotýkám, že se z mé strany jedná o návrh na smírné vyřešení věci. Pokud se pánové J. Kroupa a J. Pokorný s mým návrhem neztotožní, bude to pro mne důkazem, že jsou se svým chováním naprosto spokojení a využívání materiálů získaných trestnou činností považují za standard aplikovatelný i kdykoliv v budoucnu. Což je ovšem s ohledem na znění kodexu Českého rozhlasu zásadní problém, který bude nutno vyřešit systémově, totiž žalobou, která se zároveň s posouzením mých nároků vypořádá i s tím, do jaké míry je možno tvořit obsah vysílání na základě materiálů získaných trestnou činností. V každém případě, pokud můj návrh, který, znovu opakuji, považuji za návrh smírný, akceptován nebude, budu takový postoj obou jmenovaných považovat za získání oprávnění o nich hovořit jako o nebezpečných a nedůvěryhodných osobách, zneužívajících statusu novináře k politikářskému ovlivňování veřejného mínění, jako o osobách, kterým je nutno v zájmu vlastní integrity vždy odmítnout jakoukoliv spolupráci.

Vážený pane řediteli,

věc, ve které se na Vás obracím, je věcí veřejného zájmu. Proto tento dopis dávám na vědomí Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, Radě Českého rozhlasu, Stále komisi pro sdělovací prostředky Senátu ČR, Podvýboru pro svobodu slova a média Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, a z důvodů daných historickým vývojem kompetencí též volební komisi Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR s žádostmi, aby se uvedené orgány daným případem zabývaly.

Jelikož s prací zaměstnanců Českého rozhlasu, Jana Kroupy a Jana Pokorného se měla, bohužel, možnost seznámit celá česká veřejnost v rámci celoplošného vysílání Českého rozhlasu a z povahy věci vyplývá, že moje výhrady k této činnosti Českého rozhlasu se dostanou jen k mizivé části původních posluchačů, (a to, bohužel, i při splnění mých požadavků), sděluji Vám, že veřejnosti bude k disposici i tento můj dopis, adresovaný Vám.

Vaši odpověď očekávám do konce února 2019.
Pro lepší posouzení věci Vám zasílám veškeré dokumenty, zmíněné jako poznámky pod čarou.

Klára A. Samková"