logo Facebook
i slova jsou činy

Zavírat oči před událostmi starými skoro 80 let by opravdu nemělo smysl

21. února 2020 12:04 / autor: Monitor

Odpověď předsedy Rady České televize Jana Bednáře (rada ji schválila na schůzi 19. února) na stížnost místopředsedy volebního výboru Poslanecké sněmovny Aleše Juchelky (ANO):

Vážený pane poslanče, odpovídám na Váš dopis, který Rada ČT obdržela dne 4. prosince 2019 a vede pod č. j. CT131506/19. V dopise vyjadřujete nespokojenost s odpovědí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání na stížnost, která se týkala reportáže České televize nazvané „V předvečer tragédie“ vysílané dne 10. 6. 2019 v pořadu Reportéři ČT na okruhu ČT1. Reportáž redaktora Miroslava Petráčka popisovala události v Lidicích v červnu 1942, těsně před vyvražděním Lidic nacisty. V pořadu bylo uvedeno, že lidickou tragédii nepřežilo 192 mužů, 60 žen a 88 dětí. A reportáž potvrzovala řadu známých historických skutečností: všichni muži byli zastřeleni přímo v Lidicích dne 10. 6. 1942, lidické ženy a děti byly odvlečeny do koncentračních táborů, přičemž část dětí byla poslána na „převýchovu“ do Německa a jen díky tomu válku přežily.

Vyvraždění Lidic a srovnání obce se zemí se považuje za jeden z nejhorších zločinů hitlerovského Německa v době 2. světové války. Byla to pomsta na českém národě za atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha, který krátce předtím uskutečnil československý odboj ve spolupráci s exilovou londýnskou vládou. Pomsta nacistů byla krutá a oběťmi Heydrichiády se staly též stovky našich dalších občanů, zastřelených na základě obvinění ze „schvalování atentátu“. A samotné vyhlazení Lidic bylo zapříčiněno údajným udáním, že v obci se skrývali parašutisté, kteří atentát provedli. Je s podivem, že mezi oběťmi lidické tragédie nebyla dosud uváděna paní Štěpánka Mikešová, rozená Löwingerová, která v Lidicích prokazatelně žila od roku 1939 až do června roku 1942. Její jméno není dodnes na seznamu obětí, ačkoli zemřela v koncentračním táboře Osvětimi 17. srpna 1942. Zatčena byla v Lidicích dne 2. června 1942, jen několik dnů před vyhlazením obce Gestapem. Důvodem zatčení byl její židovský původ, ačkoli nevyznávala židovské náboženství a dávno předtím přijala za svou křesťanskou víru svého manžela.

Okolnosti lidické tragédie jsou dosud samozřejmě po právu předmětem podrobného historického bádání. Přesto zatím není uspokojivě zodpovězena otázka, proč bylo po skončení války možná záměrně na Štěpánku Mikešovou zapomenuto. A pořad České televize Reportéři ČT nastolil tuto otázku obecně: má nebo nemá 22 právo Židovka, zatčená v Lidicích v červnu 1942, která následně zahynula v koncentračním táboře, na úctu jako oběť nacistické zvůle? Tato otázka dosud rezonuje v naší společnosti jako palčivý problém, jak ukazují události, k nimž došlo po odvysílání reportáže.

Historik Vojtěch Kyncl z Akademie věd ČR publikoval již před pěti lety studii, v níž tvrdí, že příčinou záměrného zapomenutí na osud Štěpánky Mikešové po roce 1945 byla nejspíše skutečnost, že ji „udala“ jiná obyvatelka Lidic, její domácí paní Alžběta Doležalová. Existuje o tom záznam v kronice četníků kladenského kraje. Tato kronika se však sepisovala až po válce a na jejím základě byly následně vyšetřovány případy udání československých občanů Gestapu a jiné trestné činy, spáchané během války, které nemohly být potrestány v době německé okupace. Těmito případy se po válce zabývaly čs. soudy. A je opět zarážející, že případ udání lidické obyvatelky Štěpánky Mikešové vyšetřován nebyl, ačkoli o tom existuje písemný záznam v četnické kronice. Mohlo to být proto, že v tomto případě byla její udavačkou Alžběta Doležalová, která je uznanou obětí lidické tragédie? A že by případné přiznání takové skutečnosti po skončení války mohlo poškodit „pověst“ a památku jedné z obětí nacistického běsnění?

Studie Vojtěcha Kyncla je předmětem živé diskuse mezi historiky a opačný názor než Kyncl zastává třeba historik Vojtěch Šustek, který tvrdí, že „udání“ Mikešové Doležalovou si vymyslel četník Ressl, aby sám sebe zbavil viny za zatčení a předání Štěpánky Mikešové Gestapu. Pořad České televize Reportéři ČT nazvaný „V předvečer tragédie“ otevřel řadu závažných historickopolitických otázek a vyvolal ostré reakce i v dnešních Lidicích a mezi potomky lidických obětí. Je pochopitelné, že tvrzení historika Kyncla se dotklo dosud žijící dcery Alžběty Doležalové, Marie Šupíkové, která válku přežila jako jedno z lidických dětí zavlečených za protektorátu do Německa. Samotný pořad České televize však raději neshlédla, ačkoli jej pro ni nahrála její vnučka. Reakce potomků obětí lidické tragédie vedla nakonec k rezignaci ředitelky Památníku Lidice Martiny Lehmannové. Krátce na to podalo výpověď 10 z 16 historiků Památníku Lidice. Podle jejich názoru je v současné době na půdě Památníku Lidice ohroženo pravdivé historické bádání. K té věci Česká televize vysílala dne 27. 1. 2020 další pořad Reportéři ČT pod názvem „Historie na přání“. Je zřejmé, že tyto pořady České televize otevírají palčivé otázky z minulosti, které se staly právem předmětem živé nejen odborné ale i širší společenské diskuse. Už z toho důvodu je správné, že se tomuto tématu Česká televize věnovala.

Zavírat oči před událostmi starými skoro 80 let by opravdu nemělo smysl. Podle názoru Rady České televize nedošlo k porušení Kodexu ČT ani zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů. Tato odpověď byla schválena v rámci zasedání Rady České televize.

S pozdravem, Ing. Jan Bednář předseda Rady České televize