logo Facebook
i slova jsou činy

Jan Jirák: USNESENÍ ŠKOLSKÉHO VÝBORU VZBUZUJE OBAVY O VZDĚLANOSTNÍ ÚROVEŇ NĚKTERÝCH POSLANCŮ

22. října 2018 13:00

Je to už deset let, co byl Jan Jirák jmenován prvním profesorem mediálních studií v České republice. Za tu dobu se ve světě šíření informací a relevanci jejich pravdivosti změnilo úplně všechno. „Původní masová média nás svým způsobem dávala dohromady. Všichni se dozvídali zhruba totéž, mohl jsem se spolehnout, že jste viděl stejné zprávy jako já, pravděpodobně jsme koukali na podobný seriál, protože těch možností bylo podstatně méně. Společnost to dávalo trochu dohromady, protože měla nějaký informační a zážitkový základ. Nová média tohle rozbila. Dnes už se lidé nemohou spolehnout na to, že ten druhý zná totéž, dnes už žijeme v menších bublinách, které si sami budujeme, a vnitřní integrita společnosti je daleko menší,“ popsal Jan Jirák začátek trendu, jehož konce nejsme schopni dohlédnout. „Žijeme ve světě, kdy si pravdivosti těch bublin konkurují navzájem, není tam žádná dominantní, organizující, aby někdo mohl říct – vždyť to bylo v novinách! Jestli je to dobře, nebo špatně, to se teprve uvidí.“

Česká televize vysílá týdeník Newsroom ČT24, který se specializuje na dění v médiích. „Newsroom klade důraz na aktuální dění, někdy se mi stane, že mi jde něco proti srsti - hlavně asi mírou zjednodušení. Ale je mimořádně dobře, že takový pořad na veřejnoprávní televizi existuje,“ uvedl Jan Jirák, „možná, že by ten pořad měl mluvit víc o sobě, protože by si diváci měli připomínat, že takové pořady jsou citlivé hlavně v tom, že tam lidí mluví o svých kolezích, mluví tam o své profesi, mluví často o lidech, které znají, a současně mluví o instituci, která se jmenuje média a mediální komunikace. A o té je potřeba se učit mluvit. Myslím, že právě takové pořady učí mluvit o médiích a mediální komunikaci.“

Verbální útoky na novináře nejsou podle Jiráka nic nového. „Mám pocit, že to souvisí s celkovým zhrubnutím politické komunikace. Věci, které pro nás byly těžko představitelné před několika lety, jsou dnes docela samozřejmé,“ řekl Jan Jirák.“ Politici moc dobře vědí, že jejich velikost může být posuzovaná podle toho, jak velkého si proti sobě postaví protivníka. A média jsou silný protivník. Takže stojí za to se do nich strefovat. Na druhou stranu je vidět, jak málo ty útoky efektivní jsou. Zpravidla se jedná o něco jako facku ve tmě, která odezní, zabolí, ale nic se nestane.“ Podle Jiráka je třeba takové útoky nepřeceňovat, moc se jim nevěnovat, „protože to je přesně to, co chtějí ti politici dosáhnout. Chtějí, aby se o nich vědělo.“

Horší je, když se útok přenese do institucionální polohy. „Víme, že školský výbor Poslanecké sněmovny přijal před pár dny určité usnesení, které se velmi zvláštním způsobem vyjadřuje k jednomu pořadu na stanici Déčko České televize. To usnesení je formulované tak, že už to skutečně vzbuzuje určité obavy,“ glosuje Jan Jirák aktuální situaci ve sněmovně, „přinejmenším obavy o vzdělanostní úroveň některých poslanců – spíše těch, kteří pro to hlasovali.“ Usnesení říká, že Česká televize prostřednictvím Déčka čím dál tím častěji porušuje politickou neutralitu. „Vzápětí říká, že ty zprávy, o kterých se mluví, jsou v rozporu s oficiální zahraniční politikou České republiky. Z toho logicky a trochu nešťastně vyplývá, že když je něco v rozporu s oficiální zahraniční politikou České republiky, tak je to indoktrinace. Zatímco, když to není v rozporu se zahraniční politikou České republiky, tak je to politicky neutrální,“ vysvětlil Jan Jirák, „jinými slovy ti, kteří zvedli ruku pro toto usnesení, tak tím fakticky říkají, že Česká televize má být nástrojem státní propagandy. To je pro postavení médií veřejné služby docela nepříjemný signál. Svědčí o tom, že ti, kteří pro to hlasovali, nemají jasno, jaké je postavení médií veřejné služby v demokratickém režimu. Je to taková sonda do hlubin poslancovy duše.“  Profesor mediálních studií dodal, „Je pochybné a nefér usuzovat takhle zobecňujícím způsobem v podstatě nad jednou zprávou. Kdybychom si ji pustili tak na ní oba najdeme nějaké nedostatky, ale nemůže sloužit jako základ pro takhle paušalizující a v podstatě nesmyslný odsudek.“

V rozhovoru došlo i na další témata. Zásadním nedostatkem je v České republice mediální vzdělávání. I podle zahraničních porovnávacích studií jde o problém, který má dopady do společnosti. Mediální vzdělávání se dnes týká hned několika ministerstev. Jsou schopny a ochotny pracovat na systému?

Celý rozhovor Jana Mrzeny s profesorem mediálních studií Janem Jirákem spustíte zde!