logo Facebook
i slova jsou činy

Ilja Racek: KAREL DO BRNĚNSKÉ TELEVIZE PŘINESL TEN SVŮJ ROZVÁŽNÝ KLID

23. prosince 2019 10:00

Čas Vánoc je časem, kdy by lidi měli myslet na lidi. Čas, kdy sváteční chvíle by nás měly spojovat, kdy přemýšlíme, čím své bližní překvapíme, čas, kdy jim vybíráme dárky, anebo jim zapalujeme svíčky. V novém rozhovoru proto nebudeme hrotit mediální témata, ale budeme víc vzpomínat. Na ostravské televizní studio před deseti lety, ale i na tři osobnosti, které v roce 2018 odešly do mediálního, filmového a divadelního nebe.

„My jsme se snažili zdůraznit, že jsme na geograficky velmi frekventovaném místě. Ostrava je v tom trojúhelníku mezi Českou republikou, Slovenskem a Polskem. Proto jsme dávali důraz na národnostní problémy, využívali jsme přeshraničních grantů Evropské unie a zdůrazňovali jsme možnost vysílání v polském jazyce. A v tomhle jsme byli specifičtí,“ popsal východiska existence a činnosti ostravského televizního studia České televize Ilja Racek v době, kdy byl jeho ředitelem. Jaké seriály a inscenace se v Ostravě vyráběly v devadesátých letech a nyní? Jak se studio vyrovnává s tlakem na obsazování ostravských tvůrců a požadavkem diváků na známé tváře? Jak se Ilja Racek dívá na seriály televizního studia z posledních let – například Zkáza Dejvického divadla, Dabing street nebo Princip slasti? Jaké pořady z jeho éry vysílá Česká televize dnes?

Brněnskou televizi řídil až do roku 2014 Karel Burian. Jeho mediální obraz v době, kdy ve funkci končil, se dá bez nadsázky nazvat mediální štvanicí. „Usedal na židli, která byla velmi horká. Já jsem byl ředitelem studia deset let a za tu dobu se v Brně vystřídalo ředitelů pět,“ usmál se Ilja Racek. „Karel do brněnské televize přinesl takový ten svůj rozvážný klid. Vydržel mu i v době, kdy byl v centru pozornosti kvůli výstavbě nového televizního studia. To byl na svou dobu velice odvážný kousek. A Karel to zvládl skvěle, byť na zdraví mu to asi nepřidalo. Myslím, že by měl být výrazně zapsán do análů brněnského televizního studia.“ Pásku sice stříhal až jeho nástupce, ovšem hlavní práci odvedl v bouřlivé době Karel Burian. „Že se nové studio realizovalo je velký úspěch a myslím, že si to Brno zaslouží!“ dodal Ilja Racek. „Jednou jsem na webových stránkách narazil na jeho jméno – byl tam uveden jako malíř, a ne ředitel studia. Měl výstavu takových velmi pohodových obrázků. Relaxoval tak, že když vyřešil všechny problémy studia, tak měl tu vnitřní sílu i chuť malovat,“ přidal osobní vzpomínku na bývalého kolegu Ilja Racek.

Ilja Racek - výrazná osobitá tvář českého divadla i filmu, emigroval do hereckého nebe také v roce 2018. Jaký byl otec rodu? „V roce 1968 jsem nastoupil na fakultu žurnalistiky. Tu jsem sice dokončil, ale už to bylo v letech normalizace. Tak jsem se odklonil na divadelní fakultu a věnoval se divadlu. To bylo v době, kdy to měl táta velice složité, protože v osmašedesátém se docela angažoval na té nesprávné straně. Měl zakázané účinkování v dramatické tvorbě. Až později mohl hrát pro děti. Takže když jsme později hledali nějaké historické snímky z té doby, našli jsme veselé snímky, kde hrál různé krále, rádce a podobně. Táta měl sedmdesátá a osmdesátá léta komplikovaná,“ vzpomínal s nadhledem Ilja Racek mladší. Jako jediný člen Divadla na Vinohradech odmítl podepsat Antichartu. Jak v takové atmosféře mohl obstát v divadelním klubu? „Mám pocit, že ho všichni respektovali a měli ho rádi. On byl docela přísný a nepouštěl si každého k tělu. Měl tam pár kamarádů a oni si to asi v tom vinohradském klubu nad ránem tak nějak vyříkali…Co si budeme povídat – herecké řemeslo je takové, že buď hrajete nebo nehrajete. To, co hrajete, určuje někdo nad Vámi. Táta dostal nabídku na majora Zemana, což mu mohlo v té době docela pomoct. On ale odmítl. To mělo ty následky, že potom jezdil s loutkami a Jardou Hanzlíkem po vlastech českých a byl jak kočovník. A měl co dělat, aby zaplatil – teď se dopustím rodinné indiskrece – alimenty na všechny naše sourozence a na všechny povinnosti k rodině, které ovšem všechny odpovědně plnil.“ Napadlo někdy režiséra Ilju Racka obsadit do nějaké role svého tátu? Táta herec, máma herečka – jak trávili Vánoce?

Třetí vzpomínka patřila Miloslavu Kučerovi, bývalému řediteli pardubického divadla, expertovi ČSSD na oblast kultury a médií. „Byl to náš velký kamarád, spolupracovník. Zakládali jsme někdy kolem roku 1992 Asociaci profesionálních divadel.“ Co dodat? Škoda, že současná sociální demokracie nemá osobnosti jeho kalibru. Osobnosti, které by v politice nesly jasný a zřetelný názor pro oblast kultury a médií.

Celý rozhovor Jana Mrzeny s bývalým ředitelem Národního divadla moravskoslezského a Televizního studia Ostrava – režisérem a ředitelem Slezského divadla v Opavě Iljou Rackem spustíte zde!