logo Facebook
i slova jsou činy

Aleš Cibulka a Michal Jagelka: ASI BY BYLO VÍC VĚCÍ, KTERÉ SE V DEVADESÁTKÁCH NETUŠILY, ŽE BUDOU

04. prosince 2017 14:00

Poněkud netypický je nový rozhovor Českých médií. Hosty Jana Mrzeny jsou tentokrát dva výrazní tvůrci, kteří se už pětadvacet let zapisují do historie velkých českých televizí, dabingu i rozhlasové tvorby. Aleš Cibulka a Michal Jagelka vzpomínají na své začátky, hvězdné chvíle, ale mluví i o změnách, které dopadají na tvorbu v soukromých i veřejnoprávních médiích v posledních dvaceti letech.

„Já jsem prvně daboval v pátek 17.listopadu 1989 v České televizi, bylo mi tehdy dvanáct let,“ připomněl Michal Jagelka, „daboval jsem polský černobílý film Divoch. Byla to hlavní role, ale netušil jsem, že tam budu mít jen tři holé věty.“ Michal Jagelka později propůjčil hlas hvězdám jako Leonardo di Caprio, Matt Damon a Orlando Bloom.

„Převzali jsme na dva roky s Jiřinou Jiráskovou moderování pořadu Ceny Týtý,“ zavzpomínal Aleš Cibulka, „ten přímý přenos měl tenkrát sledovanost bezmála pěti milionů. A mě to tenkrát nepřišlo nijak divné. Proč ne s Jiřinou Jiráskovou, proč ne v přímém přenosu, proč ne nejsledovanější pořad roku. Ale tenkrát mi bylo pětadvacet. Dneska bych se hodně rozhodoval do takové věci jít. Taková věc už ale dneska ani není.“

Řeč přešla i na srovnání tvorby v devadesátých letech a dnes. Od svobody k autocenzuře, a to i v oblasti zábavy. „Takový formát, jako je třeba Česká soda - nedovedu si představit, že by k tomu měl někdo dneska odvahu,“ řekl Michal Jagelka, „už by radši ani preventivně do ničeho podobného nešel, protože by z toho byly jen zbytečné problémy. A vidíme, jaké jsou problémy s publicistikou. 168 hodin – skvělý pořad, nebo Reportéři ČT. Co se tam občas objeví a jaká se strhne smršť z té či oné strany na hlavu těch redaktorů. Myslím, že dneska je to už sešněrovaný. Není to primárně o penězích, ale doba se hodně změnila.“

„Je pravda, že když běhají reprízy zábavných pořadů z devadesátých let, tak se člověk diví, co všechno tehdy bylo možné,“ glosoval Aleš Cibulka, „třeba Zdeněk Izér vypráví vtip a řekne „přijde cikán..“, no to v dnešní době bych si šestkrát řekl, jestli to můžu nebo nemůžu nebo jak...“ Popsal pak vlastní zkušenost z natáčení rozhlasového Tobogánu, „při natáčení ke svatomartinskému vínu dostali všichni lidi v hledišti svatomartinské víno. To byl fór, který jsme si vymysleli, vinaři to zaplatili a přivezli víno. Já jsem v tu chvíli řekl – no vidíte, dostali jste víno, kdo vám co dneska dá zadarmo? Maximálně koblihu! A teď mě hned zamrazilo – z toho něco bude, teď se někdo ozve…lidi se zasmáli, ale já nevěděl, jestli nepůjdu na kobereček. Ten pocit už dopředu mít strach z něčeho co bude – ta svoboda je v tomhle ohromně malá!“

„Ale to je přece hrozný, co teď říkáš!! To je asi to, co se v těch devadesátkách vůbec netušilo, že by bylo možný jednou,“ reagoval Michal Jagelka.

Celý rozhovor Jana Mrzeny s Alešem Cibulkou a Michalem Jagelkou můžete vidět na Českých médiích již v pondělí odpoledne!